Horký letní den

Kapka potu po tváři mi pomalu stéká,
barman na pláži pohledem mě svléká.
Usměji se a slunci tvář dál nastavím,
otravné německé turisty už nezdravím.

Moře volá mě a otevírá náruč svou,
myšlenky šťastně k němu už jdou.
Slaná voda tělo příjemně ochladí
a vlnky kůži neslyšeně pohladí.

Naposledy k barmanovi zajít,
nechat si poslední drink nalít.
Ještě jednou jeho milý smích,
zářivý úsměv jak horský sníh.

Pak ale hlas přítele mě vyruší,
jde za námi, soka nejspíš tuší.
Milé, jak žárlí a nejistý se cítí,
je to prostě moje jediné kvítí.