Letadlo

Lítáš ve sférách nekonečna a konečkama prstů se dotýkáš vesmíru.Mraky vedle Tebe staví svý království.Más chuť skočit do těch bílejch polštářů.Roztáhnout ruce a padat dolů.S pohledem upřeným ve slunce.Chceš se dotknout nebe modrýho jako oči andělů.Kolem Tebe proplouvá krása okamžiku zastavena ve vteřině svého vzniku.Pak vstoupíš do mlhy zapomnění.Motáš se tam a nevíš kudy vem.Položíš se na záda a necháš kapky rosy,aby zchladily tvoje tělo.Po špičkách kráčíš závějemi nejčistšího neexistujícíh sněhu.Sleduješ svět pod sebou.Čas plyne a ty nestárneš.Sedáváš na mráčku.Ve vlasech se ti třpytí odlesky slunce.Jsi první co je na cestě k lidem potkalo.Pod Tebou v zajetí lidských rukou leží mrtvej jednorožec.Pozvedne hlavu a smutně se zadívá tvým směrem.Pošleš mu po deštových kapkách polibek ať umeje jeho tělo.Dál hledíš vpřed.Obzor pokrývá vodorovná duhová linie a pak rudá záře a cvak.Propadám se zpátky do reality...Letadlo přistálo na břicho,nasednem do něj a poletíme třeba...na Krétu