Letadlo Again

Měsíční záře uprostřed ticha je jediným světlem prázdnoty.V temnotě jež obepíná jediné světlé jistoty.Hvězdy zakryly své tváře a celej svět už spí.Ticho co hučí v uších silně a s nekonečností odchází.Když zavřeš oči vidíš to samé jako když je otevřeš.Nevidíš nic.Tma.Otočíš hlavu a za Tebou nevinná bílá luna.Láká tě k sobě.Jako ve snách jdeš blíž a blíž...S každým krokem jseš níž a níž.Zapomínáš že po mracích se chodit nedá.Jsou nestálé jako sliby slepých.Jeví se jiné než jsou.Oči upřené nahoru.Natahuješ ruku...Prstama ti prokluzuje vzduch ledovej jako nejsudenější studna světla.Sklopíš hlavu a dostaneš závrať.Mácháš okolo sebe rukama.Němý výkřik letí prostorem.Zápasíš s časem.Pár metrů od světelkující civilizace tě křídla lásky nezradí.Letíš oblohou.Jenom ty a tma...Jseš tu sama.Sama žiješ svůj sen.Slyšíš hrát piáno.Po klapkách klavíru čísy prsty tančí.Roztáhneš ruce.Jako střela letíš vzhůru.Pirueta a druhá,třetí,čtvrtá.Zvonivým smíchem pozdravuješ noční dravce.Krouží okolo tebe.Zase tě bílá luna vábí.S každým mávnutím perutěmi jseš blíž toho talíře mléka.Jenže světelné roky neutíkají.A nový den už se plíží.Spolu se sluncem a to ty nechceš...to pálí...a oči z něj bolí...a sny spolu s nocí umírají.Čím světlejší se obzor jeví tím ubvají tvoje síly.Mizíš stejně jako jsi vznikla.Z prachu vznikla,ve vodu se změní.Je ráno a nad neznámou krajinou se rosa snáší.Pár kapek deště dopadlo na květinu.Překvapeně pozvedne hlavičku.Hledala odkud,že to voda padá.Však jen další dítě deště co snům podlehlo,uhořelo v touze uletět.