Vesmírný pohled

Tiše si plout po nočním nebi
lesknoucí hvězdy s měsícem bledým
příšeří s jasem a zvuky temna
hladím tě po dlaních jsi krásně jemná.

Oči jak čočky v dalekohledu
sledují nebe v určitém sledu
Nechat se unášet vesmírným prachem
létat jak kometa za zlatým drakem.

Jsme jako ostrovy uprostřed snu
sledujem nebe i jeho hru.
Kolem se točí souhvězdí hvězd
za krkem zabolí chtěl bych se vznést.

Není mi přáno létat si do nebes
jsem jenom člověk obutý do želez
k zemi jsem připoután jako kus žuly
dívám se do výšin s výrazem muly.

Nemohu pochopit vesmírný řád
jak slunce stále může nás hřát
a taky komety co za jedno století
nejdříve přiletí a hned zas odletí.

Hvězdy se blízkají jak očka koček
lesknoucí pohledy stříbrných vloček
nebeský ohňostroj na nebi pluje
já na to koukám ze zemské sluje.

Všechno jsou výšiny v krajině smrti
člověk to ví a stále tím trpí
jsme jenom kapkou v obrovském moři
kdo si nás vyrobil, kdosi nás stvořil.