Hvězda

V dálce se už stmívá
Oheň tiše dohořívá
A řeka krásně hučí
Však ta tma mě mučí

Snad hvězdy mi cestu ozáří
Hvězda je malá piha na tváři
Dívky, která pláče žalem
že umírá každým ránem.

Však večer se znovu narodí
A cestu poutníkům osvítí
Tak ji prosím pokorně
Ať nepláče a svítí také mně.

Protože cesta má je daleká
Je to pouť šíleného básníka
který neví co by psal
však putovat je nucen dál

Možná někam dojde
Možná hladem pojde
Ale vždycky má naději
Že mu hvězda cestu osvítí