Kvítek

Zasklené oči pohled vrhají,
přes skleněné okno se závěsem,
mraky se tam větrem trhají,
není tu tma jako když jdu lesem,

v očích odráží se mi svět,
jak je kouzelný dnešní den,
v dáli spatřím osamocený květ
a toužím jít za ním ven,

má dlaň ho hladí jemně,
já zatoužím po něčem víc,
ruce ho uchopí najednou pevně,
utrhnu ho až z krásy nezbylo nic,

již nejsem jedinná kdo je sám,
nastav dlaň a zavři oči,
do ruky ti kvítek dám,
protože z té vůně se mi hlava točí,

odpusť mi květino já nemohla dál,
jak jen mohu svůj čin napravit,
kéž by se nějaký zázrak stal
nechtěla sem tu nádheru popravit