Příběh vločky

Vločky se snáší na zem,
bude tu z nich sníh.
Bude tu rázem,
přináší nám smích.

Když však přistaje ti na dlani,
dlouhý život pro ni není.
Honem se koukni na ni,
než ve vodu se změní.

Na dlani tvé rozehřáté,
ona rychle roztaje.
Chyť ji jednou i po padesáté,
stejně to tak pořád je.

Proto nech ji,
aby mohla žít.
podívej se na ni,
je ráda, že tu může být.

Bude ti pak vděčná,
za to co jsi udělal.
Bude skoro věčná,
když umřít jsi ji nenechal.