Tiše

v jemné mlze
nebe opřené
v krovky
cvrčků
usínaly srny
v mechoví
bludných kořenů

a za rozbřesku

hojily si rány
rosou z pavučin


do nočního krepu
hladiny opilé
larvami vážek
oděly se jehlice smrků
do lupenů
listnáčů

a ráno

počítaly
dny do Vánoc



skrz měsíční paprsky
slunce ubité
krkavčími křídly
plíží se zima
líbající stráně
sněhovým jazykem



tiše

les usíná