Jenom další krok vpřed

Když se podíváš do zrdcadla zapomnění a otočíš hlavu, uvidíš přítomnost v jiných barvách. Jenže pořád nevěříš, nebo doufáš? Vzpomínáš? Stopy těch letních dnů tam jsou a asi i zůstat chtěj. Jeho přítomnost tě níčí a zárověň nabíjí. Potřebuješ aby zmizel. Nechceš žít z těch náznaků co nejsou. A jeho pohled plnej modrejch odlesků tě pohlcuje a stahuje dolů...Rozbíjí ty jistoty a bourá to, co tě drží nahoře. Jenže jména v mysli se mění a ty seš zmítaná pocitem, že nic neni správně. Plácáš se v těch stavech a žebřík ti nikdo nepodá. Nebo podává a ty na něj nedosáhneš...ale aspoň víš, že tam nákej je.Aspoň, že tak. Žij už kurva budoucností. Stránky se dávno otočily a píšeš dávno do další knihy. Jeho oči nezáří pro tebe a jeho srdce netluče v rytmu tvýho jména.



Rovnice o dvou známých (nebo třech)
může být těžší, než když máš pár neznámých do počtu. Zvlášť jdeli o dvě lidský srdce.