Klaním se přírodě
Klaním se přírodě
plnou motýlů..Slunce hřálo mi do kroků,
v té hudbě ticha - celý svět dýchá
Však můj dech, tajil se..
Když paprsky se třpytily na hladině,
tak klidné, že mou bolest ta krása pohladila..
Šla jsem cestou mezi stromy, jakoby mě objímaly
Já jejich lásku jim vracela v úsměvu zpět..
Můj Bože, jak krásný je tento přírody svět..
Pak slzy v očích se mi leskly..dojetím..
Cítila jsem, že velké město bylo mi prokletím
Na té louce..kde tančily víly s motýly,
kde vážka mi na ruku usedla beze strachu..
Kde mé srdce i duše zpívaly..píseň tichu..
Děkovala jsem za každý další nádech..
Děkovala jsem za to, že po všech bolestech,
kdy i smrt byla blízko..stále ještě žiju..
Když pak měsíc rozsvítil černou tmu..
Když pohledli jsme si opět obě do tváře..
Zjistila jsem, že již nezapadám do toho scénáře
V přírodě našla jsem opět pravdu svou..
Někdo v dálce na flétnu hrál píseň radostnou...
Komentáře (14)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Studánky voda chladivá
protekla tvojí dlaní
motýlů křídla vábivá
lákala k objímání.
Přírodní krásy
podzimem roztančené
vítr načechral vlasy
srdcím láskou, touhou
omámené
ST!
06.10.2009 09:36:00 | hašlerka
jsi víla co v chrámu
matky přírody
se pomodlila vroucně
za duši všech
a celá bílá
vyšla jsi v jas
čistá jak lotosový květ
a už není cesty zpět..věř..
St
06.10.2009 08:17:00 | Mbonita
Kars: ale to jsi viděl jen Ty, já a příroda...ale psssst..;o) a ještě jeden človíček to viděl..však vím..
06.10.2009 07:58:00 | Agniezka
Já viděl tu vílu plakat na kameni,
štěstím a láskou opilou k této zemi,
potichu šel jsem abych nerušil,
tu uslyšel jsem gejzír slz,
jež na hladinu jezera narazil.
Ona byla smutně šťastná
ST
06.10.2009 07:36:00 | Kars
Ano i já se klaním přírodě a její kráse....krásně napsáno ST.
06.10.2009 06:54:00 | Acham
...příroda je naší matkou, a kdo jiný než ona, by nás takto uměl pohladit???... :-)
06.10.2009 00:50:00 | Lota