vločka

I
Jedenou byla to neděle,
když jsem vstal zrovna z postele.
Na židli jsem jen tak seděl
a na pozdrav nic nepověděl.
II
Promnul jsem si očka,
ha, sněhová vločka,
za oknem padala.
III
Padala z mraků vysokých,
z nebe blankytné modři,
padala vstříc neznámu,
jen mě větře nedři.
IV
Jen mě větře neunášej, do zemí dalekých,
já chtěla padat jsem do krajů polárních.
V
Tam můj život dlouhý by byl,
snad tisíce roků,
tady v poušti nepřežiji ani sedm kroků.
VI
Vločka se snášela do vřící pustiny,
kde nebyl stín žádný ni jediný.
VII
Horkem i dojetím, vločka nám tála,
na jejím místě kapka pak stála.
VIII
Kapička veliká,
jak malá muška,
jak drobounká hruška.
IX
Mizela nesměle,
před okem pozorovatele.
Země ji vpila,
vítr ji svál,
nikdo to nečekal.
X
Tak skončil její sen,
na ledovec nezavlečen.