Dušičková

Podzim života a jaro smrti,
klouzavým staccatem mlha se směje,
plamínky svíček pařátem drtí.
Toulavý umrlec už se neohřeje.

Ve vzduchu těžkne kostelní vůně,
protkaná valčíkem deště a sněhu.
Listí po peřinou smrtelně stůně,
tisknouc se k matce, lá koloběhu.

Podzime kouzelný, vyzvi mne k tanci!
Prošoupem střevíce posledníkrát,
pro těch pár zbytečných chvilek a šancí.
Ulož mne ke spánku a sám už běž spát.