Letní noc

Slunce se po obloze kutálí
a zanechává za sebou stopy, totiž žár,
naše srdce tak postupně tají,
jejich krev odkapává do pouličních spár.

Přece jen se jednou ponořilo
do hlubin svěžích mraků,
v tom se to napětí zvířilo
a přinášelo milión rozpaků.

Tam jinde zas hvězdy padaly,
přitom si někdo toužebně zázraky přál,
zatímco se ti dva pod spacákem milovali
tak, že málem mezi nimi oheň vzplál.

Takové horko, že vítr nemá sílu vát,
jen slzy mají na spěch polštář promáčet
z obou prošoupaných stran,
že už ho nemůžu víc obracet.

Ruku v ruce, kráčejí letní nocí,
oči mu jen jiskří touhou,
polibky vášnivé, jsou tak divocí,
že možná tvoří lásku krásnou, ale jak dlouhou?

Někomu zbyl jen pohled z okna dokořán,
ale nikam stejně nedohlédl, i kdyby se snažil přemoci,
všude jen tma jiskřivá.
Tma zázraků, lásek, nadějí…tma letní noci.