To nic to jen vítr

Vítr si hladí důvěrně křoví
čeká až nadejde setmění
pod mostem raději v noci hoví
Po staletí pranic nemění.

Starší než písmo do skály vryto
pamatuje věky země dlouhé
slyší co má zůstat navždy skryto
jen svolává k sobě duše pouhé.

Vítr zas kvílí okolo keře
započaly věky nové
otvírá dny a taky dveře
tak šťastné světy snové.