Zlaté zvony šarlatu

Pohlížím do jiskrných očí,
pomněnky ve studánce,
skláním se za vůní vlasů,
planou růži skrápí rosa.

Vezmu Oko do dlaní,
dotýkám se Boha,Nebe,Země,
dotýkám se vesmíru,
dotýkám se duše.

Paví oko právě na polštář usedá,
natrhám divoký mák
a rozložím po polštáři.

Hřál mě tvůj dech
má dívko z krásných začátků,
sněženko ze sovích hor.

Šeptám,jak prvosenka břízku obléká,
ani květ lipový nikdy neutichá...
A divoký vítr se po Zemi toulá.

Brůna má již ve dvoře;
pověz,že je Modrý len.
To procitá sen!
Lásko má jediná pravdivá.

Chrám neuzavřený,
stuhou v barvách mědi
na kůru s anděly jásá.

Skřivan trylkem s orly,
za skokanem hladinou kruhy...

Odjíždím,barvy sbírám do očí,
a mám jediné přání:
Nezacházej slunce ještě,
nejž Luna postříbří krajinu,
v srdci milé mi děvče...

V údolí bystřinky,
konvalinkám zpívá vodopád,
má řeko vůní,po tvých vlnách
toužím jen plout.