Mystická krajina

Stromy se větvemi objímají
do sebe splývají
zachvěním lásky
z nich listy padají

Utichlá krajina
beze slov usíná
smutnému srdci
náruč klidu otevírá

Zvlhlé jeřabiny
do úsvitu duše padají
teplo jejich barev slzy přikrývá
zasněným očím víru rozehřívá

Všude jen ticho
šuměním větví doprovazené
a jasnými paprsky
jako dětské hravé ručky s obelisky
co chtějí být posvátné

Dívenka sedí uprostřed ticha
a život za obzorem krajiny
udýchaně pospíchá