Můj strážce

Nechápu, necítím,
umírám, nemyslím,
končím a začínám
přesto vím, že nejsem sám.

Neznám tě, strážce můj,
vždy prosím - při mě stůj.
Každý den myšlenky vysílám
a doufám, že tě brzy poznám.

Díváš se na mě hlavně v noci,
víš, že máš mě v plné moci,
že patřím tobě,nikomu jinému,
že jsem tvým osudem, ne ženou z harému.

Víš, že nepřežiji bez pomoci,
víš, že neubráním se zlé moci,
vídáš mě přeci kadým dnem,
víš, že tvá pomoc je mým osudem.

Cítím, že jsi se mnou,
cítím, že máš o mě strach.
Vím, jistě jakko, že kapky na zem spadnou,
až tak vím, že jsi součást hvězdných drah.

Jsi strašně daleko
a blízko zároveň
záříš ne zrovna malinko,
i když nejsi úplňkem.

Bez tebe kde by již bly můj život,
vedeš mě cestou podivnou,
jsi tak jistý jako lodivod,
co vede mě vodou bouřlivou.

Jsi tak blízko, že mě po tváři pohladíš,
jsi tak blízko, že cestu i nebe ozáříš.
Jsi však daleko na nebi vzdáleném,
v kraji mrazivém a taky studeném.

Jsi tady a nejsi tu,
vnímám tě nejen v zenitu.
Vím, že tu budešědéle než-li já,
budeš ten, co všechno zná.

Jsi blízko mému domovu,
daleko mému slunci,
však za tebou já nemohu,
ale přirostl jsi mi k srdci.

Jsi jasnější než hvězdy,
tvou tvář znázorňují kresby
s důvěrou vzájemnou.

Patříš mě a přitom nejsi můj,
patříš všem a přitom nejsi důl.
Cí jsi tedy, když zemí jsi?
Kdo jsi? A kde? Když slyšíš naše sny!

Tam někde daleko,
tam, kde je mnoho
tam, kde není nic,
tam de chlad střídá hic.

Jsi Měsíc,
jsi náš ochránce,
jsi strážce hvězd
a náš zachránce!