Naše příroda

Příroda nás volá,
umírá a má strach,
kdopak ji zdolá,
ten překročí práh.

Něco nás pohlcuje,
neznáme klid a pohodu,
vše se do nás prohlubuje,
věříme jen v náhodu.

Spěcháme jak blázni,
za vším se honíme,
nevíme jak jsme šťastňi,
vždyť vyčerpaní,pak usínáme.

Kam ten svět spěje,
kdo nás ochrání,
příroda se nám směje,
tak kdo ji zachrání.

Ničíme vše krásné,
ničíme sami sebe,
ledovec jednou praskne,
do tmy upadne i nebe.

Slunce nás pálí jak uhel,
zima nás proklíná,
počasí se mění,není tmel,
každý den najevo nám dává.

Bojujeme marně,
síly nám dochází,
ležíme na hladine,
láska a cit námi,
jen prochází.

Co chceme,co můžeme udělat,
přírodu milujeme,
nechceme ji v bolesti ponechat.

Trpí naši vinou,
vrací nám to zpět,
vody časem splynou,
my zmůžeme se jen,
na dalších pár vět...

Že bylo už pozdě,
málo jsme se snažily,
potopily jsme lodě,
co přírodu chránily.

A tak plujeme dál časem,
a žijem jak se dá,
vládne nám jediný král,
co nás burcuje,
a křičí naším hlasem...