ROČNÍ OBDOBÍ ve dnech

Vyšlo Slunce,
Pomalu, avšak jistě
A sebevědomě
Vystrčilo svoji nohu,
Vstoupilo na oblohu
A zalilo září celou Zem,
Kromě
Ustupující krátké Noci,
Která pustila Slunce k moci,
Protože to ji vytlačilo Dnem.

Jeho světlo padlo na květ,
Na růžovou zahradu,
Na včelky, co robí med
A bzučí si svou baladu.

Na křečka, co leze z díry,
Na káně, proč teskně kvílí,
Na mravence, jak nesou břímě
A na laň, když se válí líně.

Na lesklou hladinu moře,
Na pobřeží se zlatým pískem,
Na hřebce, co běží tryskem
Ke kobylce na hoře.

Na stromky vedrem usychající,
Obtěžkány ovocem,
Na rozpraskanou Zem,
Suchem už tak vzlykající.

Na Den, který běží rychle,
Na večer, když děti přestanou si hrát
A všicni se připraví, že půjdou brzy spát,
Pak Slunce se tu už jen mihne
A přestane zde o Zem dbát.

Pak nastane Noc,
Krátká, avšak o kus delší,
Ovšem ne o moc,
Než den stále kratší.
Zchladí půdu rozpálenou,
Zakryje cestu zaprášenou,
Pošle z oblak slabý vánek
A na všechny snese tvrdý spánek.

Slunce se pak hlásí k vládě,
Když vzbudit Zemi už je čas
A Noc klade odpor marně,
Slunce vytlačí ji snadno zas.

Opět vstoupí na oblohu světlo,
Život probouzet se začně
A začne též být krásně teplo,
Půda však po vlhku stále ještě prahne.


Tak Slunce zabalí se do mraků
A do všech nížin, do všech svahů
Sešlě déšť, ať půdu svlaží
A rostliny, ty ať jsou svěží.

Když poslední kapky dopadnou na spadlé listí
A rosa třpytí se na kůře holých větví,
Pak Slunce zase vysvitne
A příval deště pomine.

Větřík slabý
-už ne teplý, spíše chladný-
Pofukuje, nijak silně,
Zatím pouze mírně.

Lidé už neběhají v plavkách po dvoře,
Raději pracují a učí se v komoře,
Dělají zásoby dříví do krbu,
Do mrazáku zamráží velkou tučnou rybu.

Slunce už se vyčerpalo
Po dni, který ovládalo,
Dnes šlo trochu dříve spát,
Však nemělo to dělat,
Zem do rukou Noci dát
A celý svět jí přenechat.

Šlo spát dosti brzy
A Noc měla více času,
Přesně spočítanou trasu,
Kudy sešle na Zem mrazy.

Vichřici z oblak seslala,
Všechno zamrazila ledem,
Zasypala sněhem
A příroda marně volala
Slunce o pomoc,
Protože teď tu vládla
Mrazivá Noc.

Slunce se probudilo příliš pozdě,
Unavené a vyčerpané
A když vidělo vše sněhem posypané,
Na trůn dobývalo se zlostně.

Však Noc pustit ho nechtěla,
Na odpor se stavěla
A pryč ho tlačila.

Slunce na pokraji sil,
Noc odhodlání svoje,
Tak pustily se do boje
A válčily spolu pár dlouhých chvil.

Nakonec zvítězilo Světlo,
Jak to podle zákona býti mělo
A lidi, kterým se zdál sen,
Ty probudil nový Den.




Paprsky Sluneční
Osvítily bílý sníh,
Chodníky uliční
A šlápoty na nich.

Příroda vyspávající,
Cesta alejemi
Je pod ledovými závějemi,
Rampouchy kapající
Jsou uchycené na střechách domů,
Kde děti smějí se tomu.

Odvážlivé z nich
Vytáhnou saně,
Nasednou na ně,
Nohou udělají švih,
Dolů se pustí
A ze svahu jezdí.

Zatím Slunce snaží se led roztát,
Přírodu k životu dostat,
Však jemu se to nedaří,
Síly své nadarmo maří.

Tak rozhodlo se ulehnout,
Nových sil se nadechnout,
Pořádně si odpočnout
A zítra svět nechat oživnout.



Noc hned Zemi ovládla,
Ještě víc sněhem zavála,
Upevnila led a mráz
A vše vločkami přikryla zas.

Po dlouhé době Slunce vstalo
A celé hněvem plálo.
Zahřmělo, ať ho Noc pustí k vládě
A ta utekla jak vystrašené mládě.

Jako hřebec ohnivý přicválalo na nebe,
Naplnilo svět Dnem,
Roztálo sníh, který zebe
A začalo ohřívat Zem.

Probudilo lesní zvěř,
Zmrzlý keř,
Stromky lesní,
Plevel mezní,
Rozzvučelo hlasy ptáčkům,
Kteří pějí svým miláčkům
A květince křehké, mladé,
Dalo vůni, která neuvadne.

Slunce a Noc
Se přetahují
Stále
O moc
A o Zem dále,
A tak máme ROČNÍ OBDOBÍ.