Taková je zima

Venku se bílá krupička prohání,
no okna poklepává,
pojď se mou, má milá,
navlékni si svou bílou košilku
a nechej se svádět dujivými vlnami
mé krupicové kaše.

Pojď, uvaříme si ji...

spolu..

bude to jako v Hrnečku vař...
zahalím tě do průhledného závoje
.. a tvoji nahotu nechám kvést..

Berličkou dědečka Mrazíka přejedu tvá záda
a pak tě jako pro štěstí perličku,
vystavím u sebe v teplíčku...
I kdybys rozmrzla a chtěla utéci,
nepustím tě přes zatemněný práh...

Neutečeš,
budeš v krupici si hrát..
Neutečeš...
budeš svou nevěstu objímat...