Země zmírá

Nebe se bouří,válčí s ohněm.
Hněv bohů, na zemi slz povodeň.
Andělé pláčou.
Hvězdný prach klesá,
kouř stoupá.
Když světlo umírá v náručí atmosféry.
Kolotoč barev,
lunapark světel.
Dusot kopyt tisíců koní
nepřezvučí tu spušť co duní
ti v uších a démon zpívá
andělským hlasem
hymnu všech srdcí.
Tu báseň smrtící.

S časem se nepočítá.
Hodiny stojí i orloj už došel
konce své cesty.
Jen obdivně zírá,
co že to svírá jeho matka v rukou.
Hory se perou s oceány,
voda do lávy naráží.
Nádraží uprostřed vřavy
lidí
zavalí je troskami když sněží
popel duší.

Sutí proměn a zatáček
okolních měst a polí
procházíš s páskou na očích.
Je konec metropolí.

Ptáš se mne potichu prý kdože to zmírá.
I malé dítě ví na co se dívá.
Odpovím trpce ,, jen země živá ,,
A smutkem prodraná upadám do snu.
Do snu posledního.