Jaro jak ho neznáte

Jaro je časem kdy všechno pučí
vítr jen zcela výjimečně fučí.
Lidí je celý svět pořád jen plný
na moři závodí obrovské vlny.

Stromy se probouzí, ptáci pějí
sousedka uklízí a děti se smějí.
Voní tu potok, hlína a listí
každý to hnedka bez mysli zjistí.

A co když přijde, zákeřný chlad?
To přepadne lidi ukrutný hlad.
Útokem vezmou, všechny bufety
na benzínkách ukradnou nejdražší bagety.

Pak si sednou na lavičku, nejlépe ve dvou
dívka řekne: „Nemám bundu“ –
chlapec na to: „Vezmi si mou.“
Obejmou se přívětivě
pak políbí rozmýšlivě.

To je jaro, plné lásek
kdy uzrává zlatý kvásek.
To je jaro, čas prvních pus
každý lásky chce si vzít kus.