Ještě jeden den babího léta

Ještě nenadešel čas svlékání stromů,
babí léto rozlousklo si ještě oříšek –
a v sluncem zalitém dni krásných dojmů
plní modř tyrkysová svěžímu vánku dech.

Jen krůpěj rosy spící na vlákně pavučiny
na duhový most paprsek slunce promění
a v očích plachých laní potlačuje stíny
a duším rozervaným nabízí čas ke snění.

Barvami míchanými v rytmu tanga
k zemi tiše první list už v kruzích padá,
a rudé slunce nad oblaky s vůní manga
do polštáře z mechu svou unavenou hlavu skládá.