Český kraj

Břehům řek se voda jen směje
Árie noci pak měsíček pěje
Sametem pokryté jehličí stromů
Nanovo svolává jaro zpět – domů
Inkoustem po sněhu větévka píše
Čiperné vločky zde padají z výše
Karmínem zbarvená červánků oblaka
Ačkoli povznáší, slunce to neláká

(Budí-li lyrika pocity hezké
Á – to je známka vnímavosti
Skvělé jsou pocity s básnickým třeskem
Erekce hornin jsou časté dosti –
Ň)adra kopců té země české

Oblaka zmírají, světlo již týrají

Čistota studánky krytá je ledem
Extáze života jde jejím středem
Slepené listoví šeptá si v hlíně
Klečové chrastí visí jak žíně
Étérem nese se tklivost až pohřební
Mazlivé veverky herci jsou potřební

Křemenem pokryté chodníčky k chatrči
Rosí se s rendlíkem jenž ven se vystrčí
Ačkoli ve vísce chumelí vlídněji
Jedlová stromoví vzírají klidněji
Ibis si čechrá peří, jeleni v jaro věří