Velký parhelický oblouk

Zkuste se podívat jen tak někdy nad sebe,
zakloňte hlavu, až se vám závratí zatočí,
na nebi vás překvapí duhový oblouček,
jak něžné črty štětce mistra přírody.

Sluníčko si nenápadně zkouší pastelky,
když neprší a o duhu nikdo nestojí
doufá správně, že až tak vysoko k nebesům,
bez bázně nikdo z nás příliš často nehledí.

Opatrně si tvoří kombinace barev,
z již ověřeného spektrálního vzorníku
a co nejpříhodnější poloměr oblouku,
jímž potom duhu do kapek deště zakotví.

Snadno lze vše odbýt geometrií kružnice,
rozkladem paprsků daným zákony optiky,
romantická duše však vnímá nad oblaky,
připomínku naší existence výjimky.

Přeludná spojnice mezi Sluncem a Zemi,
skrze velký parhelický oblouk přes propast,
nad kterou chodíme bez obav hlavou dolů
jež zeje donekonečna všude kolem nás.