Studánka

Svatyně studánky při obřadu s blatouchem bahenním,
výdejna nektaru mých bohů pod zrcadlem oblohy,
průsečík skotačících vlnek se zvětralým kamením,
ve vyvěrající plodové vodě matky přírody.

Luční květiny v tanečním víru na parketu mýtiny,
motýlí třepot zásnubní ve vlahé vůni jehličí
a blankytné trylky opeřenců pod sluncem taktovky,
něhou citlivá srdce všechna beznadějně obklíčí.

I když se zatáhne a krajina zableskne se duhou,
mír a klid zde panuje, čas otupil osten soužení,
vodoměrky hýčkají hladinu vody nohou suchou,
stažená ústa v přírodním ráji úžasem oněmí.

Zážitky uchovej v sobě, i když ti duše churaví,
řekni všem, kde je možno najít, co tak dlouho hledají,
já půjdu zatím prosit anděla, ať tvoji mysl uzdraví,
i kusy ledu nad takovou krásou přece roztají.

Pořád tolik těch nešťastných je, co studánku neznají,
na cestě za divy někdy však stačí dát jen znamení,
mezi lidmi je lásky dost, jenom ať stále doufají,
nikdy není pozdě na nová fantastická vcítění.