Vzpomínka na moře

Ten hlas zpívá o moři
a ten hlas zní srdcem člověka.
Moře se barví do červena,
slunce jde z jeho vln,
slunce hovoří ústy Země
a s mořem odchází do všech stram.

Vítr tančí po jeho vlnách
a jde námi jako pán.
Čas pláče ve vlnách hoře,
které někam odplouvá.
Čas je jako ostří nože,
do vzpomínek řízne
a pak křičí jako novorozeně.

Čas je nit v rukou všehomíra
vyšívá vlny po obzoru.
Racek, posel nepokoje
křídlem maluje modré nebe.

Moře laská matku Zemi,
moře je žárlivé jako slza,
moře je oko moudrosti,
moře se raduje radostí námořníka
a děj věčnosti jím protéká.