Obavy nebo jen vášeň?

Strach mám a přesto se směji.
Co bude večer, kdy rozpaky znějí
jako potulná píseň básníků ztracených měst.
Bojím se toho, že mě chceš svést.

Bojím se toho a nedočkavostí se chvěji.
Jako odsouzený, co čeká na naději.
Ty víš, že Tě miluji, že chci být jen Tvoje.
Rozpaky v srdci bijí jako hodiny od Orloje.

V očích jako dvě studny hluboké topíme se oba.
Každý z nás ví, že nastala ta správná doba.
Spojit dvě těla v jediné sousoší.
Psát o lásce a milování ...
Možná se nesluší ... ?