Déšť

Kapka za kapkou svištěla nebem
a vzduchem se linula svěží vůně.
Déšť zrodil se tam – v přírody lůně,
perly v trávě jsou večera hřebem.
Další kapky padají do dlaně,
pod deštníkem se neskrývám,
pohlazení deště si chvíli užívám -
jako bych léta čekala na ně.
Davy kolem mě – v šedivém šatu,
mají mě za blázna, co v dešti běhá.
V deštivém pohlazení je nehraná něha,
čekala jsem léta i na tu.
Promáčené vlasy padající na ramena,
dají mi křídla a já vím,
že když budu chtít – deštěm odletím,
má duše zůstala obnažena.
A pramínky deště dají jí objetí,
je tak krásné v dešti stát
a tajit jak máš ho rád,
před ostatními z maličkosti skrývat dojetí.