Jarní den

Dravec se vznášel krajinou
Když pole odplavovala sníh
Nevyměnil bych jí za jinou
Již jsem v tomto kraji zpych….

Slunce konečně hřálo,
jeho paprsky byly cítit na konečcích prstů
K radosti stačilo nám málo
Vždyť začínalo jaro a my jsme ho prožívali,možná víc než je zdrávo.

a nebe mělo tisíce odstínů modré barvy

V dáli,v nepatrném oparu zračila se Praha
Veliká,mocná
Jako na dlani.

Vlaky dále klouzali po kolejích a auta lemovali silnice
Stáli jsme tam,byly jsme děti ulice
Kluci z města,co nechtěli moc
Co nekřičeli a nežádali o pomoc

Nemyslíc na problémy světa
na jeho prohnilost a zkázu
Stačila k tomuhle dni jedna věta
Na tomhle dni nešlo najít ani smítko kazu

Stáli jsme tam a nevnímali čas,byly jsme mladý,
A síla byla v nás

To slunce na modré obloze....