Nekonečná

Na podzimních Hamrech

potkal jsem své svědomí

třáslo se a bylo mu zima

listy padaly

až dopadly

vzduch těkal

běhal jak potok

z kopce na kopec

z hory na horu

po cestách

já se otočil

a spatřil jsem Tebe

šumavská estrádo

přiznávám

svedla jsi mne

chci se v Tobě

ztratit docela



Vlasy Ti vlály

a pak se smály

jak ovečky

co procitly z blouznění

jak zvoničky na farách

co ohlásily nový den

jak Ty

těma svýma očima

Stromy se ke mně nakláněly

a chtěly

abych naslouchal

barevnému šumění

jak bílý konipas

co ustlal si

pod nebeským čepcem



Ze zobáčku do zobáčku

tak jak v životě

tak jak v lodi

co se kolébá

zvážil jsem sám sebe

bez těla

bez duše

poletoval jsem nad jezery

chytal páru

v beztíži se převracel

oči byly mdlé

Byla jsi tak blízko

a to mne hřálo.