Kalendářní poezie

Leden – začíná nový rok,
v našem životě další krok.
Sněhová pokrývka pokrývá domy,
Mrazík obalil bělobou stromy.
Únor – sníh drží se na zemi stále,
vločky tancují na zimním bále.
A ke všemu slavíme Valentýn, svátek lásky,
jen v čepicích chodíme na procházky.
Březen – cukrová čepice začíná tát,
sluníčko se na nás odváží smát.
Sněženky se snaží vyhrát nad zimou boj,
támhle na zahrádce – je jich celý roj.
Duben – růžově kvete celý sad i louka,
i když je teplo, pořád vítr fouká.
A děti prohání se po polích s různobarevnými motýli,
co když sluníčko v aprílový deštík změní se za chvíli?
Květen – máme tu lásky čas,
líbat se pod třešní můžeme zas.
Až do pozdních hodin slunce svítí
a na loukách kvete barevné kvítí.
Červen – a právě léto začalo!
Slunce by se nejraději taky někde koupalo.
Teploty šplhají se výš a výš,
jedině ve stínu je před nimi skrýš.
Červenec - opalovací krémy, plavky a pláže,
každý si užívá, jak dovolená káže.
A svěží letní vzduch pročísne nám vlasy,
ve vodě se dočkáme chladivé spásy.
Srpen – teplota stále do výšek šplhá,
nejedna dívka si ostružiny trhá.
Dělá si z nich náušnice letní,
sukni zas vytvoří lístky květní.
Září – na stromech rostou sladká jablíčka,
stanou se úkrytem malého červíčka.
Listy stromů zlátnou, babí léto přistálo tu.
Pavouček si brouká svou pavučinkovou notu.
Říjen – později se stmívá
a zimní spáč už pomalu zívá.
Ze stromů listy snášejí se na vyhřátou zem,
podzim se chýlí ke konci každým dalším dnem.
Listopad – a první lehký snížek,
napadal na střechy věží a vížek.
První děti na svazích dovádí,
zasněžené vylomeniny provádí.
Prosinec – vánoční čas,
mikulášská nadílka pro všechny z nás.
A nakonec rok nám skončí,
kalendářní poetik se s vámi loučí.