Sova

V noci lidé po širákem seděli ,
někteří z nich si ve stanech spokojeně spali.
Když se jedna žena ohlédla,
uviděla jak sova na stromě houkala.

Otočila se zpátky k žhnoucímu ohni ,
který tak krásně ladil s táborskými písněmi.
Vzala si lucernu se svíčkou ,
a šla za tou malou sovičkou.

Sovička letěla přímo nad ní ,
až ji zavedla na kopec ladný.
Žena s otevřenými ústy na měsíc v úplňku hleděla,
sovička jí na rameni seděla.

Výhled na hvězdy byl překrásný,
a žena si přála aby ty hvězdy v temné noci nikdy nezhasli.Když žena celá zasněná se vracela zpátky do tábora,tak na sovičku nikdy zapomenout nechtěla.