Přemýšlím nad cárem papíru

Přemýšlím nad cárem papíru,
jak začít a napsat verš,
řečí se vede nad míru, dýcháš
co po nás chceš,
dnes nejsem veršem motýla
a nehledám svůj květ
je ze mne stoka prohnilá
co zamořila svět,
jsem země a nemám přání víc
si od vás lidé brát
jsem zelení, kterou sázíte,
táž zeleň co trpí pod koly aut,
já matka země zasněná
se studní křišťálových vod,
já kdysi stromy živila
však nebylo to vhod
v městě kde smog je kyslíkem,
chtěla bych si jednou přát,
být stále mladým medikem
a nemuset vám lhát,
zranili jste mojí pýchu
a vzali si svoji daň,
lesy, které živoří již v tichu,
kde nevidno je laň
mám přání v bolesti a smutku
v době, kdy nemám sil,
buď tvému synu dáno,
by nohu svojí v trávě orosil
a v poledne hřálo slunce
bez ozónových děr
a nastavil tvář paprskům
s vírou, že tak směl
přemýšlej nad cárem papíru
o zemi jako dlaň
zda neničíš ji nad míru
a nevolá ve zbytku sil,
pro děti si mne chraň.