Slunci

Slunce vejdi dovnitř,
opatrně vcházíš,
když předci do pece
moje těsto sází,
možná jsem jen chleba,
chtěla bych tak vonět,
a až bude třeba,
budu zase vodu pít.

Slunce neodcházej,
neprchej za mraky,
dneska viděla jsem
lístek na zázraky,
ukrýval se v kvítku,
tam, kde rosa sedí...

Slunce sviť nám shůry,
do zbělelých tváří,
stromy našich předků
o radost se sváří,
že jsem zase tady,
hledám k lesu zámek,
a ten smích je mladý,
kterým se lípa směje...

Slunce nos nám štěstí
v nůši přes staletí,
na obzoru zázrak,
ptáci zase letí,
v zobácích svou píseň
s tou tvou promíchají...