Zimní tesknosti

Snáší se zase, pokrývka sněžná

a s každou vločkou níž a níž

klopím svůj zrak.

A nálada má, co štastna byla,

teď teskně mlčenlivá

klesá a klesá...



Vzpomínám si, potkala jsem muže,

přesně v den, kdy stejně bylo bílo.

Ukázal na nebe, tu dálku, to ticho,

zimu a nekonečnost krásných snů.

A na to, co jsem nikdy nezažila...



Pošeptej mi, co se v Tobě odehrává,

a čím, že si to připadám

tak podivně umlčená.

Tak neviditelně spoutaná.

Pošeptej mi...