Květy

Třpytí se, tak tichounce a lehce, jakoby jenom tancovala
sluneční zář na okvětních listech.
Barvy, které doteď spaly
pod dotykem slunečních prstů ožívají.
Tiše! Květiny vstaly,
Aby své krásno rozprostřely
kolem nás.
Rušit je můžete. Vám je to dovoleno. Já
se neodvažuji.
Odpusťte mé květy, že ruším váš rozpolcený klid
svou básní
Však co může lépe popsat krásu, než slova?
Někteří lidé to neumí. Ocenit rozprostřené světy,
jež jarní květy zjevují.
Tichounce květy se večer zavírají.
Tichounce já svou píseň ukončím.
Stačí však rozhlédnout se v kraji,
co krásy skryto očím tvým…