Zasaď peří do objemů

Na chvíli zasaď peří do objemů,
jako zmrzlé kvítí bez významů,
před prahem ledu začne světle tát,
jak ve víně se zima zlomí tisíckrát.

Jak to srdce prázdně prázdnem uniká,
že lesknoucím se očím pohyb zamyká,
a kdeže ptákům z nebe věřit,
že se náhle průvan tebe chystá pozřít?

Jen pro tentokrát se oblak zčeří nevinně,
a tuhle díra mlčky zůstane jen ve víně,
to slza rosy stane na hvězdách,
hlasy ozvěn kdesi mizí ve větách.

Jen rychle zvoucí kroky temna les,
se v jámě prohloubí více do nebes,
to zas vítr zjemní vánek pod vodou,
listí lehce prosakuje svobodou.