Řeka

Když řeka večer mlčí
a líně plave její proud
já zbavený těch těžkých pout
jen dotýkám se pohledem.

Pak na hladinu hvězdy spadnou
já nechytím však vůbec žádnou
do své dlaně.

A se třpytem pod korunami stromů
jen rozjímám a nechce se mi domů.

Pak nad ránem když hvězdy
na hladině blednou
jen říkám tiše:
Já vrátím se má řeko.
A ne jednou.

Má Svratko jediná.