Déšť

Déšť smáčí mé rozcuchané vlasy,
padá, sílí občas slábne.
Doráží na mou hlavu, i tělo mé,
a kapky se vpýjí kam můžou.

Přeju si, už aby byl klid,
aby vysvitlo slunko.
Slunko, Slunce.
Ten zlatý kotouč na obloze,
ten který zahřeje a pohladí na duši.

Jdu dál.
Míjí metry, míjí kaluže,
kouknu k nebi a modlím se pro sebe.
Bože. Pane všemocný,
Dej nám chvilku toho svitu,
a radosti ze života a slunce.

Pokračuji dále, a hle co mé oči nevidí,
proužek slunce na zemi.
A támhle dalí, a další. Zvětšují se.
I pršet přestalo. Pán vyslyšel tužeb lidí.
Děkujeme Pane náš.