Tajný úkryt básníkův

Až rozbouří se duše má, pak nečekej
Sbal své srdce, utkané z červeného proutí
Proud volných myšlenek do něj dej
A běž za mnou, tam v dálku, v jemné zákoutí.

Skála v jarní bouři se rozevlá
Jako rusalka, co právě zahnala zimní šat
A svobodna od těch nečistých vodních kalů
Jak v lese dříví tiše plápolá.

Kdo šel světem, to místo zrakem spatří
Možná, že zaleskne se v houfu mračen
Slunce, co miliardy let s oblohou se bratří
A co neklidné jest jak hejno divokých kačen.

Poslyš, poutníče, co poradit ti mohu?
Snad jen to, že kdes v dálce svítí naděje
Čistá pravda, láska, co v studánce se bere
Porozumění a odevzdanost Bohu.