Vysvobození aneb Městský brouk

Po cestě z oběda potkal sem pána,
možná už seděl tam od brzkého rána,
koukal tak na mě či možná ven zíral,
nevím já nevím, o čempak přemílal.

Tykadlem brnkal si do rytmu povozu,
a tak prostě lelkoval v poledním provozu,
možná byl smutný kdo pak to ví,
za oknem sledoval jak lidi chodí.

Tak řekli jsme pane to pro Vás není,
slečna a já sme Vaše vysvobození,
na okně sedíte a smuten se tváříte,
jak je nám Vás líto vůbec netušíte.

Tak pojďte pane a vůbec se nebojte,
a vstříc lukám ven nadšeně spěchejte,
tak slyčná slečna pána poctěně vzala,
a mějte se hezky mu něžně na cestu přála.