Stromy roku

Stromy jsou holý a chladný vzduch
vleze ti až do morku kostí a ty kráčíš
starou Prahou, jako by se nechumelilo
a přitom sněží
paradox starobylých věží

postava v tmavém plášti telefonuje a její hlas
se odráží od velkých domů,
jejichž okna se černají smutkem
šedivých dnů

Stromy pučí a zárodky listů raší
nesmělé sluneční paprsky ještě nehřejí
ty sedíš u Vltavy a pozoruješ ptáky
křižující světle modré nebe
a vlastně ještě zebe

samotinká loďka čeří klidnou vodu
a ve vzduchu je cítit vůně pečiva
cukrárna právě otevřela
žlutá výloha

Stromy jsou obsypaný a ovoce je zralý
ruch velkoměsta ani neruší
a ty, ty ležíš na trávě a vnímáš teplo
žiješ jako zamlada
příznivá je nálada

oslní tě třpyt a na zemi se blyští náušnice
dívčí smích a chlapecké volání
růžová zmrzlina se roztéká po chodníku
hudba hraje

Stromy se barví a zkroucený listí
šustí pod nohama, zrána poprchává
v mlze rozpoznáváš obrysy sousoší
od Muzea fouká
pavouk se po pavučině souká

jak je to divný a je to vlastně bledý
lidi už nepečou brambory a nepouštějí draky
utápějí se v depresích
bude zima

(20. 10. 08)