Přírodo, nech nás vydechnout

Do rytmu básně dešťové kapky buší,
je to náš metronom a strůjce štěstí.

I když dnes nezpívám, tuším,
že umělcem hlavním je
deště vládce.

Voda se vylívá z břehů
a opět - drze se vkrádá
do našich duší.

A je jí jedno,
zdali se strachujeme,
jestli se zimou třesem,
ve větru křižujeme.

Nechceme pohromu,
chceme jen klid.

Jenže to je netečnost!
Klid je jen zaslepení!

Příroda se bouří,
rozlepuje nám oči,
šosy naše sobecké
chce
nám
trošku
smočit.

Již žádné oběti, prosím!

Jsme jenom lidé, hříšníci,
však ne všichni jsou bídnici!

Povodni řádná,
zanech nám image
vzájemné nápomoci,
neber nám naděje,
sny a bližní bez hanby,
mermomoci.

Přírodo krásná, nech nás vydechnout...
posléze nadechnout..

Máme tě rádi,
to my ne,
to vlády,
dravci, šelmy,
chtěly by tě
ovládnout,
do temnoty
uvrhnout.

Přírodo,

vezmi si prášek
na uklidnění,
zapomeň na
trápení,
oddej se
trošce snění.