Ježek a naděje

Lístek po lístku opouští svůj strom,
hromádka jich tvoří lůko pro ježka,
v dálce krutě zaznívá hrom.

Ježek ťape po listí,
když se náhle něco stalo,
něco ježka udeřilo.
V tom sychravém počasí,
kdy zas mraky kapky vytasí,
vítr znovu s listy zachvěje,
pomalu mizí poslední naděje.
Blíží se zima, a v břiše kručí,
ježek neví kde je doma,
hlad ten ho mučí.
Cupitá listy klouzají,
hledá vhodnou teplou skrýš,
chce se schovat potají,
nenechat zimu přistoupit blíž.
Stromy už šli dávno spát,
ptáčči zrní hledají,
děti si venku nechtějí hrát,
ježek už neotálí.
Najde pěknou díru,
u vytápěné garáže,
je to jen tak na míru,
možná nám to ukáže.
Listy se přikreje
a brzy spí,
zimě se vysměje,
tak to má být.
A tak ježek našel,
přně to co hledal.
Na jaře ho potkáme,
a tak se ho zeptáme.