Toulavé boty

Když slunce jemně pošimrá po nose
a vítr nehoní se už tolik po obloze,
já sbalím pár věcí na záda,
to je ta nejlepší věc, to je paráda.

Mám rád čaj z borůvčí a nebo z jehličí,
všude jen ticho a nikdo nekřičí..

Vydám se na cestu někam ven,
třeba i pod širák
nebo do chajdy v lese jen.

Dívám se v noci na hvězdy,
ve dne zas obdivuju ve skalách pramínek,
já mám toulavé boty,
které prý nosil i můj tatínek.

Opeču brambory a v kotlíku uvařím polévku,
zamíchám lžící
a přidám pro chuť větévku.

Jsem ten, který má přírodu rád,
vezmu tě s sebou proto za ruku,
ať nemusíš už o toulavých botech
nechat si jen zdát..