Odpolední tiché snění

Líný oblak,
nad ním záře,
horko síly,
moje váže.

Nevadí,
v polosnu
a polobdění,
roztomilé snění.

Žiji teď,
a přeci nevím,
kdy a jestli
se probudím.

Proč to vědět,
proč to znát,
spím tu rád,
tak proč si lhát?

Oblak přešel,
moje snění,
spí si kdesi
v zapomnění.

Já však radost,
smutek, lásku,
žiji teď,
předtím jsem snil!