Svítá

Za závojem chladné rosy
svítat zvolna začíná.
Ubývá i stínů noci,
nový den svět otvírá.

Probuzení s červánky,
chladným tichým vánkem.
Není nad ty zázraky
provázené spánkem.

Tráva voní po dešti,
kůži horkou chladí.
Slunko slaví vítězství,
na nebe si pádí.

Díky za ten každý nádech,
dík nastokrát za tu chvíli.
Má duše po jejích pádech
s novým ránem znovu sílí.

Nový den, čas svítání,
nežně proudí duší mou.
Stromy tiše šeptají,
baví se svou známou hrou.

Živé budí ze spaní,
ptáků čilé zpívání.
Nitky světla šerem proudí,
naděje se z mlhy rodí.