Zima

Jak krásné je lehnout si so sněhu,
a aspoň na chvíli cítit něhu.
Jak krásné je, když vločky na tvář si lehají,
a cítit chlad než zase znovu roztají.
Jak krásné je dívat se na to bílé peří
a doufat, že tuhle chvíli nikdo nezmaří.
Jak krásné je ležet a vzpomínat
a přitom okolní svět nevnímat.
Jak krásné je dívat se na ten bílý koberec,
a doufat, že jej nesmete nějaký lakomec.
Jak krásné je procházet se zasněženou krajinou
a přmýšlet jak by vypadala zahalená tmou.
Jak krásné je přemýšlet o té bílé zimě
a těšit se až zase příští rok bude.