Bouře

Zafoukal vítr,
zaduněl hrom,
blesk proťal oblohu,
padl první strom,
z nebe litry vody střemhlav dolů letí,
a s nimi i kroupy a další srážky,
berte to prosím, bez urážky,
ale je to jako na nebevzetí,
jako by se kolem prohnalo stádo slonů,
v minutě zaslechla jsem další pár hromů.
Po okně stékají kapičky deště,
tiše mi šeptají,
"Ještě, ještě."
"Ještě co?" ptám se s nadějí,
ale ony mlčí,
jak pes,
jak mládě vlčí,
zahledím se v les,
další blesk,
další plesk,
a hrom,
a padá další strom.
Strach hrdlo svírá mi,
při té hrůzostrašné podívané,
která je jen pro zvané,
které spánek pustí z náruče své,
skrývám se pod peřinami,
až konečně spánek odežene všechno zlé,
a i když bouře řádí dál,
já spím, nic nevnímám.